Na svatbu

v černém.... Proč ne, když nejsem nevěsta. Černá je výrazná, slušivá a hubená.

Ještě před pár lety by mě nenapadlo, že vůbec budu někdy šít. A kdyby mi někdo řekl, že se pustím i do oblečení a to nejen na mimina, myslela bych si, že se zbláznil on nebo já..... No a šiju.... i na sebe. Není to jako z módního salonu, ale baví mě to a mám radost z toho, že jsem dokázala vyrobit něco, co se dá obléknout a dokonce v tom i vyrazit do ulic. Od té doby si oblečení a vůbec všech věcí nějak víc vážím. Uvědomila jsem si, co je za tím vším práce a připadá mi, jako by ten který kousek oděvu měl v sobě i příběh, který znám - narozdíl od oblečení koupeného v nějakém mezinárodním obchodním řetězci.

A tak jsem už na druhou svatbu vyrazila v šatech vlastní výroby.

  

Výhodou je jistota, že nikdo nebude mít úplně stejné. Materiál je len, střih jednoduchý japonský.

A když už vlastní šaty, proč ne i kabelka.....

A brož už je jen taková třešnička (z těch úplně nejmenších zbytků látek a hotová za pět minut).

Nebude se náhodou někdo vdávat? Já vím, v květnu asi ne...