27. října 2015

Kelímky

Vše už o nich napsala Magda  a tak není moc co dodat.



Snad jen to, že když jsme vybíraly tvar nádob k pokreslení, tyto kalíšky mi silně připomínaly kelímky na zubní kartáčky.


A že je fajn mít přítele na život a na smrt. A ač se zájmy v průběhu života mění, je důležité stále nacházet společná témata.... Naším novým společným tématem je i zbrusu nová společná FB stránka. Tak pokud nás ještě nemáte dost, můžete nás najít i tam



PS: Kelímky jsem samozřejmě do koupelny nedala. Mají výsadní místo mezi cibulákem a pije se z nich o 106 - mléko, kakao, káva, šťáva, čaj, občas i víno.


Painted ceramics and our new FB page Magic Carrot.

21. října 2015

Nátělník

pletený.


Bála jsem se, jestli bude k nošení a i přes mužovy poznámky, co jsem si to vyrobila za brnění, jsem nadšená.



Nosí se skvěle. Kupodivu obstál i v těch letošních vedrech. A teď ho navlékám na bílou košili s límcem a taky dobrý.


Knitted sleeveless top.

16. října 2015

Pletla jsem

se sestrami a jediné, co mne mrzí, že doposud pouze virtuálně.
 

Moc mě bavilo šál plést, dokonce i když ok už bylo moc. A nosí se prostě skvěle.


 

Jehlice č. 5, příze SMC Soft Tweed, upletena část A, B, C a okraj.


The Lonely Tree Shawl.

14. října 2015

Ahoj podzime,

bavíš nás moc!

  

Barvilo se,



tiskalo


i vyšívalo....


všechno podzimně a s mou nejkreativnější kámoškou Magdou.


A nakonec vznikla i trocha moderního umění, sice náhodou, ale na to se přece historie neptá.


A tohle listí vyhodit mi bylo fakt líto...

Autumn, colors, crafting with my BF and our kids. Love it!

5. října 2015

Pytlíky, pytle

a zase samé pytle.


Začalo to recyklací oblíbených, ale onošených, pyžamových kalhot.







Ale u jednoho skončit prostě nešlo.



Jo a nápad na tyto pytlíky jsem objevila na velmi milém blogu Melissy Wastney.

Small bags. It began with old pyjama trousers. Love Melissa Wastney blog and her sewn and embroidered bags.


29. září 2015

Co s dětmi

když chtějí pořád něco tvořit?



A tak si hrajeme se slaným těstem (dvě krásná odpoledne, kdy si děti vyhrály vlastně téměř bez mé asistence, já pak akorát přiskočila s luxem a hadrem, když akce skončila).



Zdobíme vařečku na princeznu. Elišky nadšení mě naprosto ohromilo, vařečku nejenže všude nosí, ale večer si ji ukládá na polštář hned vedle hlavy.





Kreslíme, vybarvujeme a následně polepujeme doma zdi.

Takže děkujeme všem, co se o své nápady díky internetu dělí s námi, co svoji fantazii nemáme tak bohatou a nebo se to teprve učíme, pokud to tedy vůbec naučit lze.

Making with kids.

22. září 2015

Zipy

mi nedají spát. Jakmile náhodou potkám nějakou švadlenku, hned vyzvídám, jak všívá zipy, aby to vypadalo fakt hezky.

A jedna moje kamarádka šije zipy úplně dokonale. Takže jeden zipový workshop a hle.....
  




Trying to sew zipper neatly.

18. září 2015

Vzpomínka na léto

Mé léto, pokud jde o ruční práce, bylo vyšívací.



Založila jsem si vyšívací ubrus. Má představa byla, že jako vzpomínku na nějaké místo, kam jsme se vypravili, si něco vyšiju a zároveň na ubrus klidně i prostřu k jídlu, protože mám ráda věci, co se používají. S malými dětmi a předlohou nakreslenou vodorozpustným fixem na prostírání nakonec nedošlo. Ubrus ovšem má asi 120 na 120, takže to rozhodně není záležitost jedné sezóny, tak třeba příště.



Po Čechách jsem s sebou tahala celý pytel bavlnek, tak hýřím barvami.


K moři jsem si musela vystačit s modrou.


Udělat si vyšívací dýchánek s holkama je nápad, který rozhodně musíme někdy zopakovat (a ač to bylo s Toníkem fajn, příště bych ho nechala doma, abych nemusela od vyšívání neustále odbíhat do bazénu a na pískoviště, protože Toníka vyšívání evidentně nezaujalo).


A když jsou moje vyšívací parťačky daleko, snažím se nalákat Elišku.


A učím se nebát se nových věcí (ani při vyšívání, ani v životě - navíc u vyšívání se o tom dobře rozjímá).

Embroidery WIP.

14. září 2015

Nemám čas

protože uklízím. A možná nebudete věřit, ale je to návykové a nemůžu přestat a doufám, že mé nadšení vydrží, abych se propracovala přes všechny věci až do naší lehce přeplněné špajzky. A když neuklízím, tak se stále a pořád chodím dívat do právě uklizených polic a šuplíků.


Když se mne muž jeden večer na dovolené ptal, co čtu, že se od knihy doslova nemohu odtrhnout, málem omdlel, poté, co jsem mu odpověděla, že o uklízení (ještě navíc knihu asi o 250 stranách).

Ne se vším jsem souhlasila a dělám to trochu po svém, ale navnadila mne a v některých věcech jsem pak zpětně musela dát autorce za pravdu. Například jsem si skoro ťukala na čelo, když jsem četla o skládání ponožek. Proč bych jako neměla mít ponožky smotané do kuličky k sobě, vždyť je to tak přehledné a vždy jsou dvě spolu? Když jsem pak přemýšlela, proč mám u ponožek tak vytahané okraje a ještě k tomu většinou u jedné víc, došlo mi, že asi právě proto.

 
Vtip je v tom, že na všechny věci v šuplíku je vidět, tudíž je větší šance, že si vzpomenete, že máte mnohem víc hezkých věcí než pouze první tři kousky shora. A dodávám, že asi tak půlku svého šatníku jsem dala pryč a ulevilo se skříni i mně.


V naprosté euforii jsem pak šuplíky přeskládala i dětem.


Teď zpětně přemýšlím, jestli bych i bez knihy nepřišla na to, že si mám nechat jen věci, které mi přináší radost, ale asi prostě ne.

Snad prominete, že jsem tentokrát byla víc osobní a nechala vás nahlédnout do tak intimní věci jako je šatní skříň, ale prostě jsem si nemohla pomoct.

A náhodou jsem zjistila, že kniha nedávno vyšla i v češtině.

Decluttering with The Life-Changing Magic of Tidying by Marie Kondo.