9. února 2016

Nakonec jsem se dočkala

ideálního mrazivého počasí pro mé nové doplňky! Jen škoda, že to trvalo tak krátce.


To bylo tak:

U Terezy se mi líbil její nápad ukázat nejen věci, co upletla a nové pěkně nafotila, ale vrátit se k nim za čas a ukázat jak vypadají po nějaké době nošení a zda se staly oblíbenou součástí šatníku.


A tak vzpomínáte, jaký jsem si kdysi upletla maxisvetr? Moc jsem si ho přála a výsledek se mi i líbil, ale nosila jsem ho jen málo. Prostě hezké nemusí vždycky znamenat praktické. Tlustý byl, ale až tak, že se mi nevešel pod žádnou bundu. V místnosti se v něm nedalo vydržet. Venku mi v něm bylo zima. Když je totiž počasí na huňatý svetr, většinou fouká, jenže moc do větru tento huňáč zrovna nebyl. Tak ho vlastně nebylo kam nosit a zabíral jen místo ve skříni.... hodně místa ve skříni.

Ta úleva, když jsem ho vypárala. A radost, když z vypáraného vznikla čepice a nákrčník a ještě k tomu suma sumárum asi tak za dvě hodinky i se začištěním. Pleteno totiž rukama.


Akorát ta zima už asi letos nepřijde.....


A mezi námi vám teda musím říct, že pletení rukama se mi nikdy nelíbilo. Ovšem jen do té doby než jsem spatřila tuto knihu. Pěkný blog a více o knize tady.

Arm knitting and my new pom-pom hat and neck warmer. Flax & Twine