28. dubna 2015

Špagety

miluju. Hlavně teda k jídlu, ale háčkovat se s nimi dá taky.


Třeba košík na cokoli. Rychle hotový. Drží tvar. Akorát to teda není moc cestovní projekt.


Jenže když musíš, tak musíš.


Jo a rychle to přibývá, jupííí!


A inspirace zas ta Molla.

Crochet with spagethi yarn.

24. dubna 2015

Narozeniny

se neobejdou bez dortu.




Podle Kitchenette, vlastně proto, že přebývaly bílky. Ovšem nechápu, že jsem ho neudělala už někdy dřív - byl totiž dokonalý. Rychle hotový, fotogenický a neuvěřitelně dobrý.

Jo a taky mám ráda když vznikne nějaká handmade hračka. A to se teda nakonec povedlo. I když je z důvodu časového presu pouze v noční košili a i to je zázrak, protože v noci před oslavou byla docela nahá.






A protože jsem asi nepoučitelná tak pro Toníka zase zajíc a zase ho nejenže nevybalil, ale protože letos (narozdíl od loňska) už mluví, mi na plnou pusu řekl, že NELÍBÍ!


Eliška mě pak utěšovala, že jí se docela líbí a že si nechá hračky obě. Uf, to se mi teda ulevilo.

23. dubna 2015

17. dubna 2015

Na sebe

mě láká šít. Jenže ne podle Burdy, ale podle japonských návodů a střihů.


A přesně na to se mi hodí ten můj nákup. Přírodní materiály, barvy tlumené, vzory žádná divočina a hlavně šití více než jednoduché. Japonské návody jsou minimalistické. Krásné fotky, minimum textu a názorné obrázky postupů šití.


Rychle musím něco spíchnout taky dětem, než mi z těch japonských minivelikostí vyrostou. To je totiž snad jediné úskalí japonských návodů.

Dámské střihy bývají většinou na velikost postavy 160 cm. Mně to zas tolik nevadí, když měřím 165 cm. Ale je fakt, že u prvních pokusů jsem se trochu podivila, co jsem si to ušila místo blůzy za bolerko. Teď už si dávám pozor a v případě potřeby prodlužuju.


Většinou to ale jde nějak spravit. Třeba doháčkovat, zrovna teda jedna z pracnějších možností, ale nosím s oblibou a těch pochval na ten (z nouze) háčkovaný okraj....


Nebo vcelku elegantní šaty ze dvou obdélníků. Bohužel taky trochu kratší, než byly v mých představách. No tak jsem je dole nezaložila, pouze obšila na overlocku a ozdobila šedou kraječkou.
Ještě že chybami se člověk učí.


A pokud bych přeci jen něco z japonských strohých návodů nepochopila, mám tuto bibli pro začínající švadlenky, kterou jsem měla už dlouho vyhlídnutou a když navíc vyšla v češtině, nebylo co řešit. Je určena spíš pro začátečníky, ale i když už něco málo za sebou v šití oděvů mám, nelituju. Našla jsem tam plno užitečných rad jak přenášet střih, jak ho právě upravit přesně na míru a všechny možné postupy šití jsou pěkně vysvětlené, nafocené a navíc přehledně k použití ať už při šití projektů přímo z knihy, ale i z jakéhokoli jiného střihu.

Some of my sewing books.

14. dubna 2015

Netradiční

nákup na PPM. Protože pokud čekáte představení vystavených quiltů, tak u mne marně. Nevzala jsem si totiž ani foťák. Sama si říkám, co jsem to za blogerku, když se stydím fotit na veřejnosti.... a pak... taky se mi nechtělo celý den tahat s těžkým foťákem, když jsem tušila, že zase neodolám a budu se vláčet s nákupem.

Ale k věci: nejvíc jsem se těšila na Vlněné sestry. A setkání předčilo má očekávání. Nejdříve jsme se vzájemně trochu ostýchaly a pak už se jen chechtaly, snad ani nevíme čemu (sestry teda asi mně a já možná mé bezradnosti nad těmi krásnými přízemi, jehlicemi a samou radostí, že jsem potkala takové  milé tváře s mně blízkými zájmy). Výrazně jsem ulehčila své peněžence. Zjistila, že se mi líbí to, co jsem si ještě den předtím myslela, že je sice hezké, ale ne můj styl. A ještě mě milé sestry ušetřily nervového kolapsu, který bych zřejmě zažila, kdybych si musela to u konkurence koupené Cashmerino smotat do klubka doma sama.


 
A ty jehlice, ty jsou vážně nejlepší.


Ručně barvené příze od Evy Bovoli.


Zatímco za Vlněnými sestrami jsem šla najisto, že na výstavě patchworku splaším takový bazarový poklad, mne samotonou překvapilo. Vlna, bavlna, popelín. A na co že se mi to hodí? O tom příště.

Prague Patchwork Meeting

7. dubna 2015

No a co

tak jsme si ty Velikonoce vyzdobili až v pondělí a teď si to chceme chvíli užít.


 

Nakonec se stihly zapojit i děti a je to pro mě ta "nej" dekorace.


 Taky jsem něco dostala, aby mě "nepokakal", i když nevím, jestli se to počítá, když to není na sebe.


A taky jsme mlsali (i kluci), tématicky samozřejmě. A vyšívaly (jen holky).


A malá zaječí recyklace se taky stihla.

Ještě něco navíc, najdete tu. Tip na rychlou chutnou večeři po Velikonocích, když vajec natvrdo je moc, zase tu.

Our Easter holidays.